#5 RECENZE: Holčička, která měla ráda Toma Gordona – Stephen King [The Girl Who Loved Tom Gordon]

Nějak si vlastně vůbec nejsem jistá, jak shrnout dojmy z této kraťoučké knížky z pera mého oblíbeného Krále hororu. Mám pocit, že se jedná o mé první setkání s knihou Stephena Kinga, která se mi opravdu nelíbila. Už vzhledem k tomu, že jsem se ji snažila přečíst už v minulosti, dokonce několikrát a marně. Po několikaleté pauze jsem se letos ke knížce opět vrátila a konečně se mi podařilo ji přečíst celou. A ve zbytku recenze se Vám pokusím vysvětlit, co se mi na této knížce vlastně vůbec nelíbí.

Autor: Stephen King
Originální název: The Girl Who Loved Tom Gordon
Nakladatelství: Beta-Dobrovský (2000)
Rok vydání originálu: 1999
Počet stran: 192

Anotace
Svět měl zuby a mohl vás jimi kdykoli pokousat. Trisha McFarlandová to zjistila, když jí bylo devět let. V deset hodin dopoledne začátkem června seděla vzadu v autě své matky, na sobě měla modrý nadhazovačský dres Red Sox (s číslem 36 Gordon na zádech) a hrála si s panenkou Monou. V půl jedenácté zabloudila v lese. V jedenáct se snažila nepodléhat panice, snažila se neříkat si „Tohle je vážné, tohle je moc vážné“. Snažila se nemyslet na to, že když se lidé ztratí v lese, někdy se jim může něco stát…

Můj první problém u této knížky je hlavní postava. Což je poměrně zásadní problém, když se celý děj točí kolem ní. Na můj vkus je totiž Trisha na svůj věk prostě nepřirozeně vyzrálá. Často jsem se pozastavovala nad tím, že tak jako ona by prostě devítileté dítě nepřemýšlelo a v divočině by si neporadilo tak, jako to zvládla Trisha. Ale to je fakt, kterého jsem si všimla u více Kingových knížek, ve kterých hlavní postavy zastávají děti. Především mě to mlátilo přes oči u Dannyho v Osvícení, ale stejně přezrále se chovala i Charlie ve Žhářce, i když tam to nebylo tak extrémní, jako u Dannyho.

A druhým problémem pro mě byla neskutečná nudnost děje. Asi se mnou budou někteří nesouhlasit, ale mě prostě strašně vadilo, že ze 192 stran je zhruba třetina zabrána jen detailním popisem lesa. Celou dobu jsem čekala nějaký zajímavý zvrat, nějakou pecku, která mě vytrhne z toho nudného popisu cesty malé holčičky lesem a vykreslení každého keře, který míjela. A nic takového bohužel nepřišlo. Jak se knížka od začátku do konce pomalu nudně vleče, tak i nudně skončí. Žádný zvrat, žádná akce. Prostě neutrálně milý happyend a čau.

Kdybych nevěděla, že toto napsal Stephen King, tak by mě to ani nenapadlo. Nějak už ani nevím, co víc dodat. Nuda, nuda, nuda, rozepsaná na 192 stran. Takže za mě, obrovského Kingova fanouška, velký palec dolů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *